Hrvatica, známá také jako Dudica, je dokladem bohatého zemědělského dědictví Chorvatska.
Toto původní plemeno kuřat, založené v roce 1917 v malebné podravské vesnici Torčec, vzniklo strategickým křížením místních slepic s leghornskými kohouty.
Následný proces zušlechťování, který upřednostňoval jedince s výrazným bílým opeřením, vyvrcholil uznáním plemene v roce 1937, kdy předstihlo ostatní v produkci vajec na státním statku v Karađorđevu a získalo přezdívku „Hrvatica“.
Kuřata Hrvatica, charakteristická svými čtyřmi barevnými variacemi – červenou, černou, černo-zlatou a koroptví – zlatou, vykazují jedinečné vlastnosti. Pozoruhodné je, že všechny varianty se mohou pochlubit bílými ušními boltci, zatímco černé a černo-zlaté kmeny mají břidlicově zbarvené nohy a červené a koroptevově zlaté variety mají nohy bílé.
Mezi nimi je červená variace nejrozšířenější, přičemž černo-zlatá vyniká jako nejvzácnější.
Kuřata Hrvatica, primárně soustředěná v regionech Podravina a Međimurje, našla domov také v různých koutech Chorvatska. Tato kuřata, s kohouty dosahujícími hmotnosti až 2,50 kg a slepicemi do 1,90 kg, jsou symbolem tradičních malochovů. Tato kuřata, která se po většinu svého života volně potulují v otevřeném prostoru, jsou odolná a nenáročná ve svých stravovacích potřebách.
Chorvatská zemědělská agentura hraje klíčovou roli v ochraně a péči o plemeno Hrvatica. Agentura, která se věnuje jak rozvoji, tak ochraně, zajišťuje, aby se tomuto jedinečnému kuřecímu plemeni nadále dařilo v zemědělské krajině země.
Chorvatské slepice jsou nejen ceněné pro svůj kulturní význam, ale jsou také plodnými nosnicemi, které ročně přinášejí až 300 vajec. Zatímco Chorvatsko usiluje o zachování svého zemědělského dědictví, kuře Hrvatica je hrdým symbolem oddanosti národa tradičním zemědělským postupům a zachování jeho jedinečných plemen.
Rozšíření příběhu: Chorvatské trpasličí kuře – Jurek a Katica
Kromě Hrvatice se Chorvatsko může pochlubit dalším ptačím plemenem v podobě Hrvatska Patuljasta Kokoš (HPK), láskyplně známého jako Jurek a Katica. Toto prastaré plemeno domácích kuřat zdobí chorvatské vesnice po staletí, kterým se daří v rozmanitých klimatických podmínkách země. Tato kuřata, proslulá svou odolností a polodivokou povahou, dokázala vydržet nejdrsnější životní podmínky a předvedla svou přizpůsobivost.
Tato drobná drůbež se svou odolností vůči různým nemocem, prodlouženou životností, vynikající plodností a mateřskými instinkty mezi slepicemi historicky zajišťovala prosperující populaci bez potřeby nadměrné péče. Hrvatska Patuljasta Kokoš, neboli HPK, je původní bantamové kuře rozšířené po celém Chorvatsku, známé pod různými jmény. Snáší 80 až 100 vajec s bílou skořápkou, každé o hmotnosti nejméně 30 gramů.
Mezi charakteristické rysy tohoto plemene patří výrazná elegance a šarm. S štíhlým a elegantním vzhledem, střední až vysokou postavou, vzpřímeným a hrdým držením těla a mírně vyvýšeným hřebenem vzadu vyzařují tato kuřata nádech bojovnosti nebo darebáckého šarmu. Plaché a hravé, dobře se přizpůsobují životu ve volném výběhu, přičemž mnozí stále hřadují na stromech.
V roce 2007 skupina chovatelů a nadšenců drůbeže, inspirovaná společnou láskou ke starým plemenům, zformovala nápad kolektivně oživit toto ohrožené plemeno. Vzhledem k historickému pěstování tohoto kuřete v různých částech Chorvatska se jeho názvosloví liší vesnici od vesnice, se jmény jako Đurek a Katica, Đurina a Katena, Kredlice, Čučuriček, Cvergli, Turčinci a další.
Autorem nebo překladatelem tohoto článku je: Redaktor Karel Smolík
Zdrojem fotografií v tomto příspěvku je: pixabay.com, freepik.com nebo pexels.com
croatiaweek.com