Co se můžeme naučit z odvolání Denise Karloviće? Je to pro občany, ŠC Višnjik a HDZ dobré, nebo se Zadar jen jednou ztrapní?

Pokud je koncert zakázán Aleksandre Prijović byl Dukić střela do nohy, poté odvolání ředitele ŠC Višnjik Denis Karlović akt spektakulární sebevraždy s průstřelem hlavy, jaké tuzemská politická scéna dlouho nezažila.

Starosta Dukić se v úterý poté, co skandál se zákazem koncertu již značně ochladil a prodej vstupenek na vystoupení Prijovićky doslova provalil, dobrovolně rozhodl vrátit tuto zbytečnou záležitost zpět do centra pozornosti zadarské a chorvatské veřejnosti, a to do odstranění pravděpodobně nejschopnějšího ředitele veřejné obchodní společnosti, kterou mělo město Zadar od roku 1991 dodnes.

Za tento katastrofální krok nese výhradní odpovědnost starosta Branko Dukić a následky jeho pomstychtivého rozhodnutí, poháněného zraněným egem, ponesou občané Zadaru, ŠC Višnjik a HDZ.

Dukić je přesvědčen, že ho Karlović o zákazu koncertu srbské hvězdy podvedl médiím, a tak poté, co se podrobil „stranickému přesvědčování“, nejprve zákaz odvolal a poté se rozhodl osobně vyzvednout účet za veřejné ponížení od režiséra Višnjika. Opodstatněnost Dukićovy logiky nejlépe ukazuje skutečnost, že Karlović dokázal zajistit Prijovićův koncert (a další účinkující v rámci balíčku) za dvojnásobek původní ceny. Byl potrestán prakticky kvůli úspěchu, tedy „ztrátě důvěry“, jak vysvětluje Dukić.

Proto Dukićovy PR pokusy převést příběh Karlovićova propuštění kvůli zákazu koncertu do historie nemoci a jejich dlouhodobě špatných vztahů zcela minuly. Protože i kdyby škrábali do minulosti svých slavných neshod – ze špatného a předraženého koncertu Rita Ora ke vztahu ŠC Višnjik a KK Zadar – ve skříni by narazili na Dukićovy kostlivce, které jen potvrzují, že za „problémy s Višnjikem“ může hlavně on, a ne Karlović.

Odvolání Karloviće je klasickým příkladem odhalení Dukićovy politické inteligence, ale také ukázkou jeho autistického charakteru, proto je připraven tvrdošíjně setrvat na svých (nesprávných) rozhodnutích – vzpomeňme na naléhání na zvolení Paleka pro ředitele TZ města Zadar a jak ho to nakonec stálo, stejně jako u voleb. Knežević pro ředitele HNK Zadar a aféru bílého Mercedesu – bez ohledu na přímé a vedlejší škody.

Takové množství sebedestrukce hraničí se zdravým rozumem a pověstná skvrna, která je na Zadaru, na společenském životě a večírku, je nedozírná. Vlastně je těžké si vzpomenout, kdy Dukićovo rozhodnutí tak úspěšně homogenizovalo běžné občany, opozici a velkou část HDZ (stačí si přečíst komentáře na sociálních sítích!), kteří se Karloviće jednomyslně zastali, proti Dukićově těžko srozumitelné postup. Což v souladu s vytvořeným vyprávěním interpretují jako politickou pomstu, z níž mohli profitovat Dukićovi miláčci z newyorské aféry a také někteří bývalí státní tajemníci zajímající se o stavební projekty v areálu ŠC Višnjik a Barutana, s nimiž Karlović měl jinak pořádnou zášť.

Připomeňme, že Karlović byl jmenován ředitelem starostou Božidar Kalmet před deseti lety, v době, kdy byl ŠC Višnjik bezednou jámou, kdy nikdo nevěděl, co dělat a jak hospodařit s tímto nejcennějším veřejným zdrojem, který Zadar má. Za téměř tři mandáty Karlović nejen smazal dluhy a vyřešil pochybnosti svých předchůdců, ale také vytvořil z Višnjiku zadarskou značku, reprezentativní sportovní a rekreační centrum, které se v Chorvatsku nesrovnatelné s žádným jiným. Z opuštěných bývalých kasáren udělal denní centrum pro občany spravované zavedenou a úspěšnou veřejnou společností, vydělávající především sportem, rekreací a pořádáním akcí.

Výsledky, kterých Karlović ve Višnjiku dosáhl, jsou nesrovnatelné s čímkoli, čeho dosáhl Dukić nezávisle během svých dvou starostových mandátů. A to je ta nejbolestivější skutečnost, kterou můžeme podtrhnout na konci tohoto zbytečného skandálu, který znovu a znovu otřásá Zadarem.

Jestli je to vůbec Karlovićova čtvrť.

Dukić totiž svolal shromáždění ŠC Višnjik pro odvolání Karloviće do sedmi dnů, tedy příští úterý nebo středu. Předtím by mělo proběhnout setkání v Medulićevě, kde Božidar Kalmeta Šime Erlić a další členové politbyra analyzují důsledky Dukićova rozhodnutí a možné scénáře cesty z komunikační krize, do níž Dukić město a stranu uvedl. Karloviće přitom bude těžké oživit, ale ani pro Dukićovo rozhodnutí nebude snadné najít adekvátní vysvětlení. Politická budoucnost Karloviće a Dukiće zkrátka závisí na schůzce stranického vedení. Až na to, znovu opakujeme, pokud motivy nejsou mnohem hlubší a jsou skryty v rozvojových záměrech v působnosti městské společnosti a týkají se výstavby sportovišť (nové umístění stadionu) a hotelových a jiných komerčních zařízení…

Ačkoli opakovaně prohlásil, že nemá v úmyslu ucházet se o třetí volební období, Dukić se ke konci druhého funkčního období začal chovat v souladu s doktrínou spálené země. Pro sebe, město a stranu udělal sérii „nevěřím“ rozhodnutí ve chvíli, kdy je předvolební atmosféra nejsilnější a kdy kvůli zrušení koncertu a nástěnné malbě na bulváru chorvatská veřejnost vnímá Zadar jako unaveného šovinistického nosítka.

Zákaz vystoupení interpretů kvůli „nesprávným“ krvinkám nebo hudebnímu vkusu v době virální komunikace je nejen nepřijatelné, ale i hloupé. Starosta města, který žije především turismem a prodejem nemovitostí s turismem, posílá vzkaz, že všichni hosté tam nejsou vítáni. A město i kraj, kde pracuje více než deset tisíc zahraničních pracovníků převážně z regionu, jim dává najevo, že jim nezáleží na jejich sociálních potřebách a na tom, jak se zde cítí. Ostatně srbským i chorvatským turbofolkem se už dávno staly soundtrack Zadarské ulice a večírky, od přijímání a biřmování až po promoce, večírky a noční kluby. Mladá a úspěšná Aleksandra Prijović je na vině nejméně a mnohem více hodnoty a obsah společensko-kulturní matrice Hadeze vnucené během posledních zhruba třiceti let.

Ale ne všechno zlo je pro zlo. Na konci jednání konaného v úterý si Karlović nechtěl podat ruku s Dukićem a údajně odmítl jeho nabídku, aby se o něj postaral v ŠC Višnjik nebo v jedné z městských společností. Po všem a všech dosažených výsledcích se Karlović zachoval jako muž s tváří, který mohl velmi rychle pokračovat ve své úspěšné kariéře v soukromém či veřejném sektoru (vážně se zmiňuje Chorvatský svaz házené a Chorvatský olympijský výbor). To vše přispívá k jeho pověsti atypického ředitele HDZ, který léta válčí s jestřáby party, ale i s partajními parazity chronicky přisátými na městské bradavky. A proč byl charakterizován jako „nespolupracující“, „neposlušný“ a „neloajální“.

Taková postava, která mu vynesla respekt konkurence a sympatie občanů, ho nakonec stála nejvíc. V systému, který stojí na stranických kartách, úplatcích, nepotismu a hejtmanství, se popularita někoho s profesionálním charismatem a politickým kapitálem příliš necení, naopak představuje velké nebezpečí pro jeho stabilní fungování.

Vítězem tedy zůstane i odmítnutý Karlović, zatímco Dukićův dlouho strávený čas netrpělivě čeká, až pomine.