Prof. Vlado Sušac: „Ustaša s Bulevar“ je ve skutečnosti sovětský voják v přestrojení za chorvatského obránce z Vlastivědné války, první bílé pole není sporné!

MOST Zadarská župa zaslala médiím tiskovou zprávu:

Vzhledem ke kontroverzi, která se přenesla za hranice našeho města tak, že Zadar chce být jako město mimochodem prezentován, s cílem to tímto ukončit, požádal MOST docenta Ph.D. Vlade Sušac, vysokoškolský učitel, který se ve své vědecké práci zabývá zejména sémiotikou, tedy naukou o znacích a symbolech, na základě odborných a vědeckých argumentů, objektivní recenze nástěnné malby Tornádo na zadarském bulváru. Předlohu pro analýzu předmětné nástěnné malby posloužila mediální publikace v tištěném vydání Slobodna Dalmacija z minulého týdne.

Touto tiskovou zprávou podepsanou profesorem Sušacem chce zadarská župa MOST uzavřít toto téma a vyslat veřejnosti zprávu, že nadešel čas zaměřit se na skutečné problémy města Zadar a chorvatské společnosti a nezabývat se ideologicky vzrušené debaty. Níže následuje příslušné vědecké zpracování a žádáme vás o jeho zveřejnění v ucelené podobě – je uvedeno v dopise MOST ze Zadarské župy.

Zpracování prof. Vlade Sušac pro MOST, který zveřejňujeme v plném znění:

– 23. února letošního roku zveřejnila Slobodna Dalmacija text Ivice Neveščanina o útoku chemikáliemi nebo fekáliemi na místního politika Danijela Radetu kvůli jeho pozici na nástěnné malbě Tornádo na zadarském bulváru. Novinář důsledně zprostředkovává kontext celé akce, kdy je evidentní, že kauza začala v okamžiku, kdy Danijel Radeta jako hlavní podmínka podpory městského rozpočtu podmínil HDZ překvapivým politickým vydíráním, požadujícím odstranění zmíněné nástěnné malby. , který na tom místě stojí téměř bez povšimnutí, alespoň co se veřejného vystupování týče, několik let. Celému článku však dominuje rozhovor se zadarským sociologem Svenem Marcelićem, který okamžitě a bez váhání rozhodně prohlašuje, že je „ustašovský voják“. Své jednoznačné stanovisko podporuje tvrzením, že problémem není první bílé pole chorvatského státního znaku na přilbě, ale postava na nástěnné malbě, která je podle něj převzata z fotografie ustašovského vojáka pořízené objektivem. německého fotografa Willyho Praghera v roce 1942 na Markově (sic!) náměstí, který je na přilbě i z boku v levém profilu, nikoli zepředu a v pravém profilu jako na nástěnné malbě, má historický chorvatský erb . Marcelić přitom správně uvádí, že na Pragherově fotce nad erbem je i namalovaný ustašovský znak, který na nástěnné malbě neexistuje. Jinými slovy, podle Marceliće se autor nástěnné malby inspiroval právě touto fotografií a to je jeho klíčový argument, proč k ní připevnit ustašovskou nálepku. Zkusme se tedy držet Marcelićovy metodiky a zaměřme se na postavu samotného vojáka, pomineme heraldické a symbolické rysy a ověříme, zda by jako věrohodnější zdroj a model pro spornou nástěnnou malbu nemohlo existovat vyobrazení vojáka s přilbou. . A najdeme u něj velmi snadno dostupné online nástroje v podobě sovětského vojáka (Zdroj: https://www.reddit.com/r/MarxistCulture/comments/15udbj6/red_army_wallpaper/)

Poté porovnejme všechna tři vyobrazení vojáků a podívejme se na ně Marcelićovýma očima, ignorujme tedy ideologické a národnostní charakteristiky, a pokusme se dospět k závěru, který byl věrohodnějším a pravděpodobnějším zdrojem sporné nástěnné malby:

Obrázek vydá za tisíc slov, takže to není třeba rozvádět. Můžeme si jen pohrát tak, že hledáme vyobrazení vojáků jiné příslušnosti s podobnými chromatickými vlastnostmi a najdeme například stylizovanou postavu amerického generála Pattona, která se jako taková prodává i jako potisk na trička:

Zdroj:

To dokazuje, že není nic vlastní, co by automaticky spojovalo obraz vojáka s helmou a zatemněnýma očima jako takový s ustašovskou ikonografií. Co nám tedy zbývá, abychom souhlasili s Marcelićovou interpretací, pokud odstraníme tento ikonický označující znak? Zůstal nám historický chorvatský erb a slovní označovač – Naše bouře nekončí. Vzhledem k tomu, že Marcelić na žádném z nich neshledává nic závadného, ​​celá jeho teze padá. Jinými slovy, všechny viditelné významově sjednocené významy vedou k závěru, že nástěnná malba zobrazuje chorvatského vojáka z války o vlast. Symbol a slovo. To je to, co vidíme na úrovni denotátu v sémiologickém smyslu. Všichni však máme právo na vlastní konotace jako druhý významový řád, stejně jako Marcelić, a v tomto ohledu se nemusí nutně mýlit, ale pouze pokud se na to odvolává, což bohužel nedělá. Navíc výslovně tvrdí: „Ustasha je na nástěnné malbě“, a ne, že ho nástěnná malba spojuje s ustašovci. Můžeme dokonce předpokládat, aniž bychom nutně upadli do klamu záměru, že autor nástěnné malby vědomě chtěl takové konotace vyvolat. Pravděpodobně jako výraz provokace, vzhledem k tomu, že fanouškovská kultura, ke které nástěnná malba patří, přežívá a existuje na provokacích. Jako taková uspěla do té míry, že všichni, kteří si chorvatský erb automaticky spojují s prvním bílým polem s Ustaštvosy, jsou vystaveni a bude těžké je smýt. Ani výslovné ztotožnění nástěnné malby s Bouří a Válkou o vlast nemůže toto spojení v jejich (pod)vědomí přerušit. Historik Mario Jareb napsal řadu vědeckých prací o absurditě takových výkladů a text je také dostupný širokému publiku ve Večernji list (https://www.vecernji.hr/vijesti/crveno-ili-bijelo-polje-stoljecima-su-upotrebljavane-obje-versije-bez-politikkih-konotacija-1401021), který jasně ukazuje, že obě verze erbu byly používány po staletí bez politických konotací a že jde o fenomén relativně nedávné, dodali bychom, a vnucené vyprávění na úrovni mýtu, jako třetí významový řád, což nutně vyvolává protireakce. A jsou vidět v těchto dnech od Slavonie po Dalmácii, kdy stejné nástěnné malby raší na fasádách a zdech jako houby po dešti. Je absurdní, že v tom všem obě strany dosáhly svého. Před volbami se Radeta zviditelnil a nástěnná malba nabyla na místním významu. Jak moc jsme však jako společnost, která toleruje odlišnosti od toho všeho, ztratili a co bohužel následovalo? K odpovědi na tuto otázku by možná pomohla kvalitní sociologická diskuse, nikoli ideologické pamflety – říká elaborát prof. Vláda Sušac pro MOST.