Průvodci se dozvěděli o staletých vztazích mezi Dubrovníkem a jeho vnitrozemím

V amfiteátru Dubrovnické univerzity, Ph.D. Marinko Marić přednesl hojně navštěvovanou přednášku „Dubrovník a jeho zázemí ve staletích kontaktu“. Organizátorem přednášky byla ve spolupráci se Studiem dějin Jadranu a Středomoří Dubrovnické univerzity Asociace dubrovnických průvodců, jejíž členové se mohli od Mariće dozvědět mnoho méně známých či zcela neznámých podrobností o kontaktech býv. Dubrovnická republika po celá staletí své existence s vnitrozemím. I když nejde o tzv naučná přednáška, průvodci, kteří se běžně mohou pochlubit většími znalostmi, se však tentokrát v historickém kontextu dozvěděli mnohé o vztahu Dubrovníku a jeho vnitrozemí.

– Vnitrozemí je v okrajové oblasti zájmu průvodce, ale jsem přesvědčen, že uslyšíte informace, které budete moci zprostředkovat turistům z celého světa – řekl Marić, Ph.D., a mezi desítkou lidí kteří byli historicky spojeni s Dubrovníkem z vnitrozemí, jmenoval zejména královnu Katarinu Kosaču, Cvijeta Zuzoriće, kardinála Nikolu Raduloviće, Ruđera Josipa Boškoviće a dubrovnický konzulát v Konstantinopoli Đura Curiće. Hovořil také o náboženských vztazích bývalé republiky s vnitrozemím, zejména o vztazích se sousední diecézí Trebinje a Mrkan, se závěrem, že hranice katolicismu se ukázala jako nejsilnější hranice republiky.

Marić připomněl, že republika příležitostně přijímala a chránila obyvatele z vnitrozemí a zdůraznila, že Dubrovník má také zájem o uprchlíky, a v roce 1388 dala Velká rada pravomoc přijmout tisíc ozbrojených mužů z Bosny ve Stonu a Pelješacu k ochraně hranic republika. Také jsme se dozvěděli, že akademik Dr.sc. Nenad Vekarić zjistil, že republika měla v době osmanského dobytí, v polovině 15. století, 90 tisíc obyvatel, což je nejvíce, jak kdy předtím nebo potom. Méně však šlo o toleranci a přijímání příslušníků jiných náboženství a ti udržovali obchodní a diplomatické styky s bosenskými křesťany, zatímco pravoslavným obyvatelům nedovolili usadit se, protože byli považováni za schizmatiky.

Přednášející kladl důraz na demografické trendy a migraci obyvatelstva, které do Dubrovníku přicházelo z vnitrozemí v průběhu celé minulosti, připomněl náboženské, národnostní a církevní vztahy a hovořil také o lidech, kteří Dubrovník a vnitrozemí v průběhu dějin spojovali. Právě na popud průvodců se Marić trochu více rozpovídal o Hercegu Stjepanu Kosačovi a v této souvislosti uvedl, že šlechta z vnitrozemí často dostávala čestné dubrovnické občanství či šlechtu. Takovými byli král Ostoje Stjepan Kosača a Hrvoje Vukčić Hrvatinić. Uvedl, že Hercegovinský palác se nachází na nejžádanějším místě, mezi dvorem a katedrálou, ale také, že vévoda tam nikdy nestrávil noc. Vztahy s ním nebyly idylické a v jednu historickou chvíli byla jeho hlava vydírána za 15 tisíc dukátů. Vydírání však bylo staženo, když starověká republika a princ v roce 1454 uzavřeli příměří v Novi.