Propagace básnické sbírky, která spojuje Dalmácii s verši: Šibenik je, jak se v básni říká, „město, které nebere sprostá slova za zlo“

„V Pakově vesnici jsou tři muži, jejichž jména začínají na „F“: Vrane, Pilip a Verdo.“ Tedy v žargonu zmíněného místa, na koncertech šibenické klapy „Masline“ a „Bonace“, ke kterým se často připojoval Arsen Dedicoznámil básník Vranov (Fran) Bilić.

Uznávaný básník a velký vlastenec, který spolu se starostou města Pula Pilip (Filip) Zoričić a ohnivý Slaven Bilićnejznámější mezi Dalmaty, kteří svůj původ odvozují od vesnice Pakova, místa v srdci dalmatské Zagory.

Franovy texty z dalmatského evergreenu „Da te mogu pismom zvati“ (Da te mogu pismom zvati) ho samozřejmě zpopularizovaly a tak se jmenuje i jeho básnická sbírka, kterou představil v záhřebském hotelu „Dubrovník“.

– Nevěřil jsem svým očím, když jsem viděl, kolik lidí přišlo na propagaci básnické sbírky. Působivý však nebyl jen počet téměř 300 přítomných. Silné emoce probudil pocit, že Frane svou propagací v Záhřebu spojil celou Dalmácii – řekl nám rodák z Brače Toni Eterovic.

První setkání

Skladatel, aranžér a klavírista, který byl aktivním účastníkem celého představení. Není těžké najít argumenty pro tezi o „sjednocení celé Dalmácie“, pokud zjistíme, že verše četl rodák z Trogiru Joško Ševo a Šibenik Franka Klarićjak zpívali Ivo Pattiera a klapa Sebenico, že dorazila i záhřebská klapa „Nostalgija“, ve které zpívají převážně Dalmatinci, jako Vatavuk ze Skradinje. Na druhou stranu muž ze Záhřebu se o vše postaral po svém Ivan Odák, prezident dozorčí rady hotelu „Dubrovník“. A všechno to začalo „Šibenským mementem“, nebo spíše písní, která Frane Bilić věnované zesnulému Arsenovi.

– Narodil jsem se v Pakově selu, vystudoval jsem v Drniši, Splitu a Rijece, ale v Šibeniku jsem se prostě „zaseknul“. A není mi to líto. Šibenik, jak praví lidová píseň, je „město, které netrpí drsnými zvuky za zlo“. Moje první setkání s Arsenem, který je svým způsobem symbolem Krešimirova města, pro mě bylo obzvlášť emotivní. Přiznám se, byl jsem nesmírně nadšený, když jsme popíjeli v hotelu Esplanade v Záhřebu. A velmi hrdý, když přijal myšlenku zhudebnit mé verše věnované chorvatskému králi Petru Krešimirovi čtvrtému, který jako první zmínil Šibenik ve svém grantu v roce 1066. Po Arsenově smrti jsem pokračoval jen ve spolupráci a přátelství s jeho synem Matyáš – Frane Bilić nám otevřel „na prvním plese“.

Sbírku „Pokud vám mohu zavolat dopisem“ vydal zadarský odbor Matice Hrvatské, logicky ji tedy uvedli zadarští profesoři. Josip Lisac a Ivan Vigatoale také šibenický skladatel Dušan Šaracse kterým Bilić v posledních letech plodně spolupracuje.

Chuť domoviny

Moje cesta k hudbě začala v roce 1987, kdy zemřel Tomislav Ivčić provedl na Split Festivalu skladbu „Dalmacija, kad te more budi“, ke které jsem napsal text, a Rijeka bodul Ivica Badurin hudba. Badurina také napsal hudbu k mému nejoblíbenějšímu tracku „Da mogu te psima zvai“. Ne, nemohu vám popsat štěstí, které jsem prožíval, když jsem si přečetl informaci v „Slobodna“, že píseň „Dalmacija, kad te more budi“ bude provedena v Prokurativi ve Splitu – řekl nám Vrane (Frane).

Záhřebská propagace Bilićovy sbírky básní „Da te mogu pismom zvati“ byla jen skvělou reprízou neméně efektního představení, konaného v Šibenském klášteře sv. Ante na Šubićevac. A Frane se nechystá přestat. Propagace v Zadarském divadle je již domluvená a reprízy jsou nedaleko v Pule, která bude hostit kongres chorvatských krajanů, Stuttgart, Mnichov…

– Jsem rád, že moje propagace vzbuzují mezi Chorvaty velký zájem. Jde o dlouhé „vařené“ verše. Místními slovy, ve kterých našinci, zejména Dalmatinci, poznají sami sebe, chuť své domoviny. Písně pravděpodobně odhalují jejich duši. To mi posílali objednávky knih naši emigranti z Austrálie, Kanady, Švédska… Měl jsem velkou radost, když jsem na promoci v Záhřebu viděl emigranta – navrátilce ze Švédska. Anto Brajkovićřekne bez falešné skromnosti bývalý prezident slavného klubu „Velebit“ v Göteborgu – Frane Bilić.

Mnozí označili Franovu sbírku básní jako „Pohlednice ze Zagory“. Přesněji lidé z Pakova sela, Drniše, Prominy, Miljevace si přišli na své. „Kdybych ti mohl zavolat dopisem“, „Dalmatské oči jsou modré“, „Dalmácie, když tě probouzí moře“ „Zůstal jsi stejný“, „Dlouho nepršelo“, „Jsi jediný jedna“… To jsou jen části názvů skladeb, které upozorňují na básníka Frana Biliće, které kromě jeho nejbližší klapy Maslina provedl již zmíněný Tomica Ivčić, Mladen Grdović, Bepo Matešić, Marko Škugor, Ivo Pattieraklape Cambi, Maslina a Skradinka… Nemyslíme si však, že Bilić přestane „produkovat“ verše.

– Čtyři skladby jsou již připraveny ke zhudebnění. Ne, nemůžu přestat psát. Píseň lidi svazuje, způsobuje dobré vibrace. Lidské a umělecké – uzavřel Frane Bilić.