Čakavština – od chorvatského dialektu po uznávaný jazyk

Od Marina Tudora

Bez velkých fanfár a zcela bez povšimnutí chorvatskými médii byla čakavština, dialekt, kterým se mluví v Chorvatsku, oficiálně uznána jako jazyk hlavními mezinárodními akademickými a normalizačními organizacemi již v roce 2020.

Chakavian proto dostal svůj vlastní ISO kód “ckm“ pro identifikaci tohoto jazyka ve všech oblastech lidské činnosti.

Toto historické uznání znamená, že chakavští mluvčí nyní získají větší místní a národní uznání, které dosud chybělo, protože chakavština byla považována pouze za dialekt standardního (shtokavského) jazyka.

Vzhledem k tomu, že nikdo dosud vědecky neidentifikoval a neklasifikoval čakavský jazyk, Kirk Miller, oborový lingvista z prestiž Kalifornská univerzita, zaslal žádost o uznání a dokumentaci čakavštiny Letnímu institutu lingvistiky International (SIL) zpět 2. září 2019.

SIL je mezinárodní organizace se sídlem v Dallasu v Texasu, jejímž hlavním účelem je studovat, rozvíjet a dokumentovat všechny jazyky světa s cílem rozšířit jazykové znalosti, podporovat gramotnost ve všech jazycích a rozvíjet jazyk jazykových menšin.

SIL je také vydavatelem prestižního vědeckého časopisu Etnolog. Toto je přední referenční publikace v tisku a online, která poskytuje statistiky a další informace o všech živých jazycích našeho světa. Většina předních světových lingvistů veřejně ocenila Ethnologue jako hlavní časopis v oblasti klasifikace jazyků a každoročně na něm spolupracují tisíce lingvistů.

Další důležitou odpovědností SIL International je spolupráce s Mezinárodní organizací pro standardizaci (Mezinárodní organizace pro normalizaci – známější jako ISO, se sídlem v Ženevě a jejímž členem je také Chorvatská republika) kódy ISO typu 639-3 pro komplexní pokrytí lidských jazyků. SIL navrhuje a organizace ISO a její lingvisté ověřují a schvalují každý jazyk po důkladné analýze každého případu.

To je důležité poznamenat, protože v poslední době se v Chorvatsku objevily některé nacionalistické hlasy, které se pokoušely napadnout SIL International jako konečného ověřovatele a minimalizovat její význam, protože organizace má náboženské kořeny.

Je zajímavé, že profesor Miller část své žádosti opřel o předchozí žádost předního sdružení mluvčích kajkavštiny s názvem „Kajkavská renesance“. Této skupině nadšenců se podařilo vybojovat uznání kajkavštiny jako samostatného jazyka již v roce 2015. Přestože tehdy organizace ISO uznávala kajkavštinu pouze v literární podobě, která se používala v období od 16. do 19. století a v některých dílech od r. 20. století.

Na rozdíl od kajkavštiny byl Millerův návrh přijat v celém rozsahu již v roce 202 a čakavštině se dostalo nejvyššího možného jazykového uznání: totiž bylo uznáno jako živý (nezávislý) jazyk, v současné mluvené podobě.

Je zajímavé si všimnout, jak užitečné to bude i pro budoucnost kajkavštiny, protože to umožní urychlené ověření stavu jejich mluveného jazyka právě na základě nedávného rozpoznání čakavštiny, a dá se očekávat že i tento chorvatský jazyk bude poměrně brzy uznán jako živý nezávislý jazyk.

Kdo přišel s termínem „Darječje“, který se používá, aby se vyhnul výrazu „Jazyk“?

Čakavština a kajkavština jsou v mezinárodním světě akademické lingvistiky již dlouho považovány za jazyky a nikoli za pouhou větev chorvatského standardního jazyka, kterým je shtokavský chorvatský jazyk.

Obě řeči jsou ve skutečnosti mnohem staršími jazyky než standardizovaná verze shtokavštiny (prvních několik století byly všechny chorvatské slovníky a literatura pouze v čakavštině), která nadále existovala a vyvíjela se i po vytvoření shtokavské normy, takže ve skutečnosti vůbec nemohou být dialekty tohoto standardu. Čakavština může být dokonce svým způsobem považována za trochu mezinárodní jazyk, protože se jí domorodě mluví nejen v Chorvatsku, ale také v kapsách dalších čtyř členských zemí EU (Slovinska, Rakouska, Maďarska a Slovenska).

Přesto kdysi jugoslávská a později smysluplná část chorvatských lingvistů po celá desetiletí tvrdošíjně házela čakavštinu a kajkavštinu do kategorie „nářečí“.

Ale samotný koncept „dialektu“ byl pro lingvisty mimo Balkánský poloostrov vždy kontroverzní. Stačí vědět, že téměř v žádném jiném jazyce na světě neexistuje překlad samotného slova „dialekt“, a proto je pojem, který toto slovo zahrnuje, cizí většině celého světa, s výjimkou několik dalších slovanských zemí. V mezinárodní lingvistice se pro klasifikaci řečí používají pouze termíny „jazyk“, „dialekt“ a „subdialekt“.

Proto byli chorvatští lingvisté nuceni vymyslet anglický překlad slova dialekt. Zvolili termín „naddialekt“ naznačovat něco, co má všechny jazykové, sociální a historické rysy jazyka, ale mají potřebu uvažovat méně než jazyk.

Jak už to na Balkáně bývá, je tento přístup výsledkem skutečnosti, že politické okolnosti řídily vědu v Chorvatsku a věda měla často velmi těžké ovlivňování národních politik: chorvatský národ tvrdě bojoval téměř celé století a polovinu získat své místo pod sluncem.

Být uznáván světem jako nezávislá národní komunita vyžadovalo velké úsilí a touhu, která se předávala z generace na generaci až do oficiálního vytvoření moderní Chorvatské republiky. Celé generace čakavských a kajkavských intelektuálů a vědců tedy raději zanedbávaly svůj mateřský jazyk a místní kulturu ve prospěch většího dobra celého chorvatského národa, jehož se v průběhu dějin silně cítili být součástí. Ve své době to byl pravděpodobně logický a ušlechtilý přístup, který však zanechal určité negativní důsledky pro místní kultury, které jsou zde dodnes.

Jazyk je srdcem a duší kultury

„Kdyby kultura byla domem, pak by jazyk byl klíčem k předním dveřím, ke všem místnostem uvnitř.“ – říká Khaled Hosseini, americký spisovatel a lékař narozený v Afghánistánu, třikrát bestseller New York Times.

Jazyk je skutečně podstatou kultury, protože její duše začíná a končí jazykem. Formuje způsob, jakým lidé myslí, sní, komunikují spolu, budují vztahy a vytvářejí pocit společenství. Je hlavním strážcem našeho hodnotového systému, protože přímo předává veškerý náš soubor symbolů, významů a norem.

Je to první forma komunikace s vesmírem, první dětská slova, která iniciují verbální kontakt mezi lidmi. Znalost vlastních jazykových kořenů člověku automaticky umožňuje snáze se identifikovat s komunitou kolem sebe a udržet na srdci blaho této komunity v nejhlubším smyslu.

Jazyk je technologie, která vylepšuje a rozšiřuje schopnosti kategorizace, které sdílíme s lidmi kolem nás a těmi, kteří přišli před námi, a proto také hraje klíčovou roli při předávání naší kultury těm, kteří přijdou po nás.

To vše samozřejmě platí i pro tu část Chorvatska, kde je čakavština autochtonním jazykem. Místní chorvatská kultura zmizí, jakmile zmizí jazyk, na kterém je založena. To není tak vzdálená možnost: V současné době je chakavština klasifikována jako ohrožený jazyk a pokud bude současný trend používání pokračovat, je docela pravděpodobné, že během 2 generací se chakavština stane jazykem vyhynulým. A když Chakavian zmizí, zmizí i nejvýznamnější část chorvatské kultury a dědictví.

Státníci pracující na chorvatské národní značce bohužel nevyužili nezávislosti země ani následujících tří desetiletí svobody k zhodnocení místních jazykových a kulturních specifik.

Budoucnost Chakavian

Toto mezinárodní uznání je nejen významnou, ale také skutečně epochální událostí pro čakavsky mluvící svět. Na celosvětové úrovni se bude čakavština studovat vážněji a více se bude podporovat výzkum také na univerzitách mimo Chorvatsko. V příštích letech lze očekávat malý boom akademické i neakademické literatury o čakavštině.

Nově dosažený status ale především skutečně otevře dveře pro mluvčí chakavštiny, aby požádali o oficiální uznání svého jazyka tam, kde je to nejvíce potřeba, tedy v regionech, kde žijí chakavští téměř 1500 let. Bylo by skutečně velmi smutným a zvráceně ironickým historickým obratem událostí, kdyby chakavština po přežití všech druhů nepřátelských invazí, zákonných zákazů a módy po dobu nejméně 12 dlouhých století vymřela v raném věku prvního skutečně nezávislý a svobodný stát chorvatského lidu, pro nějž je čakavština původním mateřským jazykem.

Další kroky Chorvatska se tak stanou důležitým kulturním milníkem na evropské cestě země i samotné chorvatské civilizace, protože v Evropě se místní a menšinové jazyky úspěšně pěstují již desítky let a jsou na nich v roce 2008 budovány jedinečné regionální a národní značky. velmi efektivní (a ziskový) způsob.

Navíc se často používají k podpoře lepšího respektu k životu a službám místní komunity.

Všechny obce a kraje, kde je čakavština původním domorodým jazykem, mají nyní možnost uznat čakavštinu na nejvyšší úrovni jako rovnocenný jazyk vedle standardní shtokavštiny.

Samotná chorvatská vláda by měla zahájit iniciativy a politické pokyny, aby nejprve zachovala jazyk a poté pomohla Chakavcům do určité míry standardizovat a účinně propagovat tento krásný chorvatský jazyk na místní i globální scéně.

To samozřejmě vyžaduje spoustu práce a zorganizované mnohaleté úsilí všech zúčastněných stran v čakavském světě. Cíl je však zásadní a jistě dosažitelný, zejména s ohledem na štědré finanční prostředky a nástroje, které EU v této oblasti nabízí.

Pokud se podaří oživit jazyky, které byly zcela vyhynulé jako kornština nebo manština, navzdory neustálému tlaku, který na ně vyvíjel nejrozšířenější jazyk na světě, nebo lze téměř vymizet nespisovný maorský jazyk na Novém Zélandu, pak to nelze. že je těžké zvrátit negativní trend jazyka, který stále plynule a denně používají statisíce lidí ve vyspělé evropské zemi.

Podnik vyžaduje jen dobrou vůli, píli a samozřejmě hodně lásky k vlastní kultuře. Věci, které chakavským mluvčím nikdy nechyběly.