Vicekapitán chorvatského národního týmu Domagoj Vida dnes oznámil, že končí v mezinárodním fotbale. HNS potvrzeno.
Informoval prezidenta Chorvatské fotbalové federace Marijana Kustiće a hlavního trenéra Zlatka Daliće, než se obrátil na veřejnost a fanoušky s následujícím dopisem:
Když jsem 23. května 2010 debutoval za chorvatskou reprezentaci před svou rodinou, přáteli a slavonskými spoluobčany, myslel jsem si, že jsem splnil svůj fotbalový sen.
O více než 14 let později už vím, že to byl pouze začátek té nejkrásnější cesty v mé fotbalové kariéře. Jakkoliv je těžké tato slova vyslovit, napsat nebo vyslovit, protože je těžké se rozloučit s něčím tak smysluplným, je snazší vědět, jak moc mě obohacují všechny zkušenosti, které jsem zažil.
Je ctí nosit ten nejkrásnější dres na světě a reprezentovat svou zemi byť jen jednou v kariéře.
Když to uděláte 105krát, zúčastníte se sedmi velkých turnajů a vyhrajete s Chorvatskem tři velké medaile, můžete za takové privilegium cítit jen nekonečnou vděčnost.
Vítězství a úspěchy jsou zaznamenány v knihách, ale v mých vzpomínkách je toho mnohem víc. Všechny těžké chvíle jsou stejně cenné a důležité, protože posilují jednotu, charakter a vztahy v týmu.
V posledních letech jsme si zvykli na velkolepé úspěchy, ale i my veteráni jsme čelili zklamání, změnám v koučování, porážkám a tvrdé kritice. Vyšli jsme silnější a úspěchy byly o to sladší.
Užil jsem si boj za Chorvatsko na hřišti a jsem poctěn, že jsem mohl být součástí tohoto nezapomenutelného stříbrného týmu z Ruska. Nicméně jsem byl stejně vášnivý během několika posledních let, kdy jsem tolik nehrál, protože jsem pochopil, že pro úspěch je klíčový každý, od prvního do posledního.
Vydat ze sebe všechno v tréninku, podporovat a zvedat své spoluhráče, křičet, utěšovat, objímat, rozesmát tým, vést zpěv – existuje mnoho způsobů, jak přispět k úspěchu národního týmu, a jsem hrdý, že jako zástupce kapitána mohl tímto způsobem přispět.
Jak po 14 letech s touto rodinou poděkovat všem, aniž bych na někoho zapomněl?
Děkuji všem mým trenérům, od Slavena, který mi dal první příležitost, přes Igora, Nika, Anteho a Zlatka, se kterými jsme dosáhli nevídaných a neuvěřitelných úspěchů, a všem zaměstnancům.
Bylo mi ctí sdílet šatnu s některými z nejlepších hráčů, jaké kdy Chorvatsko mělo, v čele s největším z velikánů. Děkujeme, že jste pro Chorvatsko vždy dávali vše, že jste s národním týmem zacházeli jako s posvátným, díky kterému bylo každé setkání radostí, vidět se, stmelovat a pak bojovat o stejný dres.
Děkuji celému podpůrnému týmu, který má také velkou zásluhu na každém úspěchu, všem našim fyzioterapeutům, lékařům, přístrojovým manažerům a lidem z Federace v čele s „tetou“ Ivou. Děkuji prezidentům, zesnulému Vlatkovi, Davorovi a nyní Marijanovi za velkou podporu, kterou Federace vždy poskytovala národnímu týmu.
Děkujeme našim skvělým fanouškům, které obzvláště mrzí, že pro letošní rok nedosáhli více v Německu, kde jsme měli největší podporu v historii.
Vaše podpora pro nás i v takových chvílích hodně znamená, ukazujete, že jste vždy s námi a uznáváte, že dáváme vše.
Nikdy nezapomenu na oslavy v roce 2018 a 2022; jednota a láska, kterou jsme tehdy cítili, byly největší odměnou za všechno úsilí, které jsme vložili do úspěchu národního týmu.
Od jeho prvního #Chorvatsko Domagoj Vida měl ve svém městě Osijek 23. května 2010 spoustu zábavy v dresu národního týmu! 🥈🥉🥈 #HvalaDomi #Rodina #Ohnivý❤️🔥 pic.twitter.com/ZQmoxw4Ykf
— HNS (@HNS_CFF) 21. července 2024
Autorem nebo překladatelem tohoto článku je: Redaktor Karel Smolík
Zdrojem fotografií v tomto příspěvku je: pixabay.com, freepik.com nebo pexels.com
croatiaweek.com