Moje cesta po Chorvatsku: Krásné Konavle






Konavle

(Foto: Ane Strazic Rodriguez)

Autor: Ane Strazic Rodriguez

Konavle, místo plné klidu, je oslavováno zpěvem. Tento region je jednou z nejkrásnějších částí naší milované země, která se nachází na nejjižnějším cípu Chorvatska a je součástí Dubrovnicko-neretvanské župy.

Hrálo významnou roli v historii slavné Dubrovnické republiky. Po mém domovském ostrově Mljet jsou Konavle mým oblíbeným místem v Chorvatsku.

Každý rok, když se vracím do Chorvatska, poprvé navštěvuji své drahé přátele v Konavle: rodiny Mekiš, Divizić a Bećir, které mě vždy vítají s otevřenou náručí a nabízejí nádherné konavleské delikatesy spojené s vynikajícími víny z Miličić, Crvik, Miljas, Dubrovnické sklepy a vinařství Karaman.

(Foto: Ane Strazic Rodriguez)

Nikdy se nemůžu rozhodnout, která Malvasia Dubrovačka je nejlepší.

Koupání v malebném, nejjižnějším turistickém místě Molunat a vychutnávání si zmrzliny na promenádě Cavtat patří k nezbytným aktivitám. Při každé návštěvě prozkoumáme jinou kulturní památku a kocháme se krásným kulturním dědictvím Konavle, folklórem a muzeem dědictví v Čilipi. Obyvatelé Konavle si zachovávají své tradice a kulturní dědictví jako nikdo jiný v Chorvatsku.

(Foto: Ane Strazic Rodriguez)

To je patrné zejména na jejich tradičních krojích, které nosí malí i velcí při významných svátcích a obřadech, zejména na svátek sv. Blaise, když se celé město rozzáří krásnými konavleskými kostýmy vyšívanými hedvábím, které si sami vyrábí.

(Foto: Ane Strazic Rodriguez)

Výšivka Konavle je chráněna jako nehmotné kulturní dědictví!

Konavle, které zahájilo svou obnovu po Vlastivědné válce, kdy bylo zdevastováno, vypáleno a vypleněno srbskými a černohorskými Četnickými teroristy, se pomalu, ale jistě obnovuje, ctí tradice a pečlivě odkrývá každý historický detail.

(Foto: Ane Strazic Rodriguez)

Konavlenští nechtějí masovou turistiku; raději se prezentují těm, kteří to oceňují. Nadšení mladých lidí ve spojení s moudrostí tradice je vítěznou kombinací pro tento skutečný ráj na zemi.

(Foto: Ane Strazic Rodriguez)

Moje prohlídka Konavle začíná u mé drahé přítelkyně Maji, počínaje vesnicí Plocice, kde dodnes stojí původní dveře z doby Dubrovnické republiky, přes Mikulići – ilyrská hradiště – zbytky ilyrské osady v Konavle a řeku Ljutu. , krasová řeka patřící do povodí Jadranu. Je příznačné, že do roku 1427 byly podél řeky Ljuty nalezeny čtyři mlýny.

(Foto: Ane Strazic Rodriguez)

Kvůli potřebě zásobovat velké množství námořníků na obchodních lodích a zvyšující se populaci republika do začátku 16. století téměř ztrojnásobila počet obilných mlýnů. Mlýny byly státní a za určitých podmínek byly pronajímány. Po pádu Dubrovnické republiky se staly soukromým majetkem. Ve druhé polovině 19. století byly postaveny mlýny na olivy na vodní pohon.

(Foto: Ane Strazic Rodriguez)

Pokračovali jsme v prohlídce Sokol Grad, pevnosti Dubrovnické republiky strategicky umístěné poblíž hranic s bývalou Osmanskou říší. Nachází se v dnešní obci Dunave, na nepřístupné, více než 25 metrů vysoké skále.

První zmínky o Sokolu pocházejí z doby před Dubrovnickou republikou a kontinuita jeho života sahá až do pravěku. Pravěká pevnost chránila obyvatele podhorských osad, byzantská pevnost zase oblast Konavle před vnějšími nepřáteli.

(Foto: Ane Strazic Rodriguez)

Dubrovnická republika vlastnila Sokol od první poloviny 15. století až do konce 17. století, kdy byl po „Velkém zemětřesení“ v roce 1667 opuštěn. Následujících 300 let byl Sokol Grad ponechán chátrat, ničit téměř zapomnění. Díky Společnosti přátel dubrovnických starožitností, která se roku 1966 zmocnila Sokola, byla pevnost obnovena a v roce 2013 otevřena pro veřejnost.

Konavle

(Foto: Ane Strazic Rodriguez)

Dále jsme dorazili do Pridvorje, vesnice ležící v centrální části obce Konavle, pod svahy hory Sniježnica. Dubrovnická republika koupila Horní Konavle (východní část) od Sandalje Hraniće v roce 1419 a Dolní Konavle (západní část) od Radoslava Pavloviće v roce 1426.

Pridvorje bylo správním centrem Konavle během Dubrovnické republiky (rektorský palác, františkánský klášter). Dubrovnická republika postavila františkánský klášter, aby zachovala čistotu katolického učení před vlivem bogomilů a stále agresivnějšího pravoslaví.

(Foto: Ane Strazic Rodriguez)

18. dubna 1926 byla založena pobočka Chorvatského spolku sokolů. Během války o vlast bylo Pridvorje obsazeno jednotkami JNA a Četnik a vesnice byla téměř úplně zničena, vydrancována a vypálena. Kostel a klášter byly také v roce 1991 vypáleny a zničeny a po válce důkladně obnoveny. Svatí Sergius a Bacchus jsou patrony obce, se stejnojmenným farním kostelem.

(Foto: Ane Strazic Rodriguez)

Každá vesnička v Pridvorje se může pochlubit cennými příklady tradiční architektury. Opuštěný areál Podvor pod rektorským palácem je pozoruhodný cennými ukázkami obytných a zemědělských staveb a venkovského statku.

Cesta vede z centra Pridvorje přes rektorský palác do františkánského kláštera. V Pridvorje působí kulturní sdružení „Stjepan Radić“, které zachovává a podporuje původní folklorní tradice regionu.

(Foto: Ane Strazic Rodriguez)

Rektorský palác byl sídlem dubrovnického rektora v Konavlích od získání Konavle v roce 1427 až do pádu republiky v roce 1808. Zatímco Sokol sloužil jako pevnost na obranu proti vnějším nepřátelům, rektorský palác spravoval a staral se o příjmy republiky. v Konavle.

Dnes je rektorský palác ve vlastnictví Společnosti přátel dubrovnických starožitností, která místo udržuje a restauruje.

Kostel sv. Barbory ​​se nachází na Varino Brdo nad obcí Dúbravka. Areál je obehnán suchou kamennou zdí, v níž leží největší zachovalý středověký hřbitov v Konavlích.

(Foto: Ane Strazic Rodriguez)

Malý kostel, postavený na konci 19. století, je obklopen 104 stećci (středověkými náhrobky), z nichž 94 je neporušených a 10 jsou fragmenty, pocházejících ze 14. a 15. století. Dekorace na stećci zahrnují motivy vinné révy, točené pásky, rozety s křížky, luky a šípy, otisky rukou a mnoho dalších.

Pro svou mimořádnou hodnotu je lokalita od roku 2016 na seznamu světového dědictví UNESCO.

Prohlídku jsme nakonec zakončili v Muzeu kulturního dědictví Konavle, kde paní Mgr. Antonija Rusković Radonić, akademický malíř a velký propagátor konavlského kulturního dědictví, přednesl přednášku na téma „Etnografická sbírka Mijo Šiši Konavljanina“. Mijo Šiša Konavljanin (1946–2017) byl jediným autentickým konavlským malířem.

Jeho umění, byť zdánlivě naivní, realisticky zachytilo tradiční život Konavle. Mijo Šiša zasvětil svou tvorbu zaznamenávání tradičního života, kterého byl svědkem jako mladý muž, maloval výjevy pro volný čas, zemědělské práce, interiéry domů a vše, co zachycovalo život konavelského sedláka.

(Foto: Ane Strazic Rodriguez)

Jeho obdiv ke svým předkům a jejich způsobu života se přenesl na jeho děti Mihajlo, Božo a Marijana, kteří se dnes o jeho sbírky starají. V jejich domově se zachovaly obrazy, kresby a sochy od Mijo, stejně jako předměty pro domácnost používané jejich předky, které tvoří Etnografickou sbírku Mijo Šiši Konavljanina.

(Foto: Ane Strazic Rodriguez)

Sbírka obsahuje řadu zajímavých předmětů od předků Mijo Šiši. Jeho pradědeček Miho Šiša (1847–1910) je pravděpodobně majitelem jedné z mála zbývajících ukázek píšťal vyrobených z kostí orlů nebo supů bělohlavých, kteří byli z Konavle vyhubeni na počátku 20. století.

Tyto píšťaly jsou typicky zdobené a představují velkou hodnotu pro sbírku, protože dnes je známo jen asi deset exemplářů. Z té doby se dochoval i hedvábný a zlatý brokát používaný až do 2. poloviny 19. století, součást pokrývky hlavy zvané hondelj, která se přestala používat ve 2. polovině 19. století.

(Foto: Ane Strazic Rodriguez)

Mezi další předměty z té doby patří pytlíky na tabák a prach z kůže a kostí, různé kovové nádobí a kamenné předměty pro domácnost.

Syn Mijo Šiši, Marko Šiša (1887–1949), emigroval za lepším životem do Ameriky, kde pracoval v dolech. Po 12 letech se vrátil do Konavle a přivezl si s sebou mnoho novinek: gramofon, desky, hornické lampy, dýmky, skládací kelímky, vějíře, hrací karty a vše, co používal v novém světě.

Jeho sbírka tak obsahuje mnoho jeho předmětů, z nichž největší pozornost poutá fotoaparát a gramofon spolu s fotografiemi a deskami. Mezi nahrávkami je jedna od Emilia Blaževiće (1879–1962), barytonisty, který emigroval do Ameriky a nahrával hudbu pro imigranty, včetně nahrávky chorvatské státní hymny „Liepa naša“. Deska dodnes hraje na tomto gramofonu, který by jí v Chorvatsku záviděla nejedna kulturně-historická sbírka.

(Foto: Ane Strazic Rodriguez)

Miho Šiša (1911–1998), otec našeho velkého umělce, byl velmi nadaný a zručný řemeslník. Zanechal po sobě mnoho domácích potřeb a nářadí, které používal. Byl autorem nejkrásnějšího konavleského gusle (tradiční strunný nástroj), do kterého vyřezal obrazy svého domu a svou fotografii.

Z této generace máme většinu nářadí a domácích potřeb, textilu a kostýmů. Jeho obrazy, vytvořené jako chlapec, také zůstaly, ukazující velký talent, který zdědil jeho syn Mijo.

Mijo Šiša (1946–2017), umělec 20. století, pečlivě uchovával vzpomínky svých předků a jejich rodin, kteří ve svém domově přežili válku o vlast.

Na dům a kolem něj bylo stříleno množstvím granátů a bylo odebráno mnoho starých zbraní a dalších věcí. Po válce se rodina vrátila do každodenního života a pro návštěvníky znovu otevřela galerii Mijo Šiša, která se nachází v areálu domácnosti. Po smrti Mijo Šiši v roce 2017 byla galerie pro návštěvníky uzavřena a sbírky chátraly. V roce 2023 byly ve spolupráci se Spolkem přátel dědictví Konavle zahájeny restaurátorské práce na galerii a péče o sbírky, aby se tato významná a cenná sbírka co nejdříve znovu otevřela veřejnosti.

(Foto: Ane Strazic Rodriguez)

Konavle je rozlehlá oblast se svými jedinečnými vinařstvími, rodinnými farmami, tavernami, slavnými Konavoski Dvori a vynikajícími restauracemi, které jistě zanechají trvalý dojem. K vidění je toho mnohem víc, zejména příběhy konavelských legend, které si budeme muset nechat na jindy, abychom měli důvod se vracet.

*Informace v tomto článku pocházely především z blogu Muzea a galerií Konavle a Mrs. Antonija Rusković Radonić.

Podívejte se na návštěvu Ane v Samoboru tady.





Autorem nebo překladatelem tohoto článku je: Redaktor Karel Smolík
Zdrojem fotografií v tomto příspěvku je: pixabay.com, freepik.com nebo pexels.com

croatiaweek.com

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *