Zájem o přestěhování do Chorvatska neustále roste mezi Latinoameričany s chorvatskými kořeny.
Svědčí o tom příklad společnosti z župy Primorje-Gorski Kotar, která ve svých kempech a stravovacích zařízeních zaměstnávala 17 potomků Chorvatů z Latinské Ameriky.
Tak jako HRT zprávy, potomci z Bolívie, Paraguaye, Argentiny, Venezuely, Peru, reprezentující téměř všechny jihoamerické země, se shromáždili na jednom místě v Chorvatsku.
Nový život na Kvarneru našlo zatím 17 z nich a někteří přijeli s celými rodinami.
„Můj manžel a já jsme mysleli na odchod z Bolívie, protože jsme byli ve velmi obtížné situaci. Protože jsme chorvatští občané, nejlepší možností bylo přijet sem – kvůli vzdělání našich dětí, pracovním příležitostem a zdraví,“ řekla Paola z Bolívie. HRT.
Paolin pradědeček migroval do Bolívie z ostrova Brač. Opačným směrem dorazili o osmdesát let později jeho tři prapravnoučata. Nejstarší, 15letá Kiara, sdílela: „Zpočátku mi chyběli přátelé, příbuzní, škola a všechno, ale mám ráda lidi v Chorvatsku, protože se k nám chovají velmi dobře a snaží se s námi komunikovat, i když nevíme. dobře jazyk.“
Za lepší budoucností v Chorvatsku přijela před časem díky stipendiu Croaticum 25letá Minerva Sučić z Venezuely.
„Naučil jsem se základy chorvatského jazyka, abecedu, výslovnost, základní slovesa a kulturu včetně gastronomie. Pak jsem hledala pracovní příležitosti a jednu jsem dostala,“ konstatovala Minerva.
Rade Zrilić, majitel dvou kvarnerských autokempů, tuto vzájemnou potřebu rozpoznal. „Touha Chorvatů žijících v zahraničí je nesmírně významná. Je to prostor, který v současnosti může poskytnout to, co nám chybí – nedostatečný počet lidí nezbytných pro život, život, práci a pracovní procesy v chorvatském státě,“ poznamenal.
Očekává se, že potřeba pracovníků v Chorvatsku s nadcházející sezónou výrazně vzroste, a to jak ve společnosti Zrilić, tak v celém sektoru cestovního ruchu.
Zaměstnávání potomků jihoamerických Chorvatů začalo před pár měsíci, když vstoupil do spolku vedeném navrátilcem z Paraguaye. „Před dvěma lety jsme se s manželkou, dcerou a dcerou rozhodli vrátit a usadit se v Chorvatsku. Když jsme sem dorazili, byli jsme sami. Rozpoznali jsme nedostatek něčeho – organizace, poradenství při hledání práce, trvalého pobytu, procedury jako získání prvního občanského průkazu,“ vysvětlil Hugo Estigarribia Villasanti, prezident Sdružení přistěhovalců chorvatského původu – chorvatské kořeny.
Rostoucí potřeba pracovníků v Chorvatsku je paralelní s rostoucím zájmem o návrat. „Zatím máme asi 300 zájemců. Velká část z nich už je tady v Chorvatsku nebo v Záhřebu, Splitu, Rijece, zatímco jiní jsou stále v Jižní Americe, ale víme, kdy mají v úmyslu přijet,“ řekl Hugo. HRT.
Brzy je na cestě i jeho sestra s manželem a synem. „V Chorvatsku jsem byl už ve 14 letech, byl jsem v Záhřebu, byl jsem na gymnáziu Gornjogradska. Naučil jsem se jazyk. Vždycky jsem se chtěla vrátit do Chorvatska, ale trochu jsem se bála, když jsem měla dítě, najít si práci,“ zmínila Pamela Estigarribia.
„Rozhodli jsme se odejít z Paraguaye, protože i když je momentálně práce, mzdy jsou velmi nízké – s takovými mzdami v Paraguayi nelze uspokojit základní životní potřeby. Také je to docela nebezpečné, útoky jsou časté a po ulicích nemůžete chodit pokojně, natož být klidní, protože vás mohou kdykoli napadnout,“ řekl Miguel Diaz.
Stejně jako před staletími, kdy se rodiny stěhovaly, často jeden člen vydláždil cestu ostatním. Stefani z Peru to dnes potvrzuje. „Jsem první potomek v rodině, který se vrátil do Chorvatska. Mnoho rodinných příslušníků ze strany mé prababičky chce díky mně přijet, poznat kulturu a třeba zůstat,“ řekla.
Autorem nebo překladatelem tohoto článku je: Redaktor Karel Smolík
Zdrojem fotografií v tomto příspěvku je: pixabay.com, freepik.com nebo pexels.com
croatiaweek.com