Velká vzpoura před fórem v Dubrovníku o zesnulém Predragu Lucićovi: „Není hostem ani jedna žena. A to 8. března

Pero Mrnarević řadu let po sobě pořádá REBEDU, sérii fór, kde se, pokud máme hledat společného jmenovatele, probírají témata svobody, na kterých mluví lidé ze zemí regionu, píše Ranní noviny.

Letos, přesně kolem 8. března, hodlá udělat panel na počest zesnulého lovce Feral Predrag Lucić, promluvit by měli Viktor Ivančić, Boris Dežulović, Drago Bojić, Boris Buden. Poté následuje panel „V čelistech nacionalismu“, kde jsou pozváni k diskusi Andrej Nikolaidis, Milivoj Bešlin, Nebojša Zelić, Igor Štiks.

Je naplánováno několik dalších panelů za účasti Zorana Predina, Dragana Bjelogrliće, Zorana Kesiće, Feđa Štukana, Dragana Bursaće, Sinana Gudževiće, Tarika Haveriće… Tento dlouhý seznam lidí, kteří mají co říci, se z velké části podělí o společenské hodnoty, za kterými stojí, a že všichni kromě jednoho jsou muži. Těžko uvěřit, na seznamu není jediný účastník. Na plakátu oznamujícím panely jsou zvýrazněna slova „Kup mi mámu jednu malou válku“, což je narážka na píseň, kterou Lucić kdysi napsal pro hru „Matko kuráž“, která částečně inspirovala píseň Let 3 „Mama ŠČ!“. Navzdory „Matce odvahy“ a všem matkám, které války odsuzují a pohrdají, tamní ženy, soudě podle seznamu pozvaných, nemají co říct.

Když tedy Pero Mrnarević oznámil vyhlášení festivalu, následovalo podle očekávání mnoho reakcí.

„V roce 2024, na počest narozenin velkého Predraga Luciće, budou za čtyři dny a na šesti akcích souvisejících s tématy, jako je válka, nacionalismus, utlačovaní, polemiky pouze a výhradně muži,“ komentuje Lana Bobić a dodává:

„Zcela symptomatické k problematice postavení žen a genderové rovnosti, a to na údajně progresivní levici. Dokonce se přikláním k názoru, že to není záměrné, ale je to také symptomatické, aby vás nenapadlo, že jsou ženy kompetentní o těchto tématech mluvit. Vážný problém nastává, když se na to upozorní, a místo přiznání opomenutí začíná tvrdohlavá a špatně, pokud vůbec, argumentovaná urážka. Mohu jen parafrázovat otázku, která byla zvyklá problematizovat sexismus v převážně mužských komunitách levicových hnutí již v roce 1978: ‚Soudruzi, kdo vám pere ponožky?‘“

Pero Mrnarević říká: „Osobně mě mrzí, že svým letošním programem, ve kterém byli všichni panelisté muži, a to bylo 8. března, jsem nechtěně ublížil lidem, jejichž práce si vážím, včetně těch, které pořádáme. O to více, jelikož žádná diskriminace není přípustná ani pohlaví/gender.Také se omlouvám, pokud jsem v afektu příliš tvrdých slov ublížil některým účastníkům korespondence na sociálních sítích.Snažím se připomínat, že drsná a nekorektní slova, která Já sám jsem obdržel by neměl být omluvou pro nezralost vlastních norem při jejich používání.“

Poukazuje na to, že program už léta organizuje společně s Željkem Vrtikapem ze soukromých peněz, a dále říká: „Snažíme se sbírat myslící lidi z regionu, jejichž práce nás inspiruje, abychom propojovali různá prostředí a lidi, vyměňte si nápady a nakonec něco darujte našim hostům, městu Dubrovník, našim spoluobčanům, ale i lidem v regionu i mimo něj.

Věříme, že je to to nejmenší, čím jim můžeme poděkovat za to, že nám takříkajíc zachránili život v těžkých časech různé výlučnosti a nesnášenlivosti, které, jak se zdá, bohužel nepomíjejí. Není se pak čemu divit, že nás zajímají témata jako nacionalismus, exkluzivita, xenofobie, nesnášenlivost k druhým a druhým, (sebe)proklamovaná etická selhání a boj za lidskou emancipaci. S nejlepšími úmysly a podle našich možností se na jejich základě snažíme utvářet program.

Ti zkušenější s organizací veřejných akcí vědí, že program závisí na mnoha dalších faktorech, jako je dostupnost potenciálních hostů, místo konání, sladění zájmů všech účastníků o určitá témata, stanovené termíny a dokonce i štěstí.“

Sanja Sarnavka říká, že právě dostala do schránky Mrnarevićův vzkaz, ve kterém se omlouvá a zve ji, aby se zúčastnila jednoho z panelů.

„Nepůjdu. To všechno dohromady je velmi smutné. Od lidí jako Pera Mrnarević bych očekával, že jsou si tohoto tématu vědomi, že budou opatrní a zvou i ženy, to by znamenalo, že je důležité, abychom byli spolu, že mluvíme, že musí být prezentovány názory žen i mužů.Je to smutné shromáždění.Pozitivní a co se mění je, že na vyhlášení shromáždění byla velmi kriticky intonovaná reakce žen.

Alespoň někteří, pravděpodobně ohromeni programem, aniž by se sami sebe ptali, proč mohou vyprávět jen muži, okamžitě hledali odkaz, jak toto shromáždění sledovat.

Budeme myslet, jako bychom vůbec neexistovali. Myslitel nějak zní jako pračka. Fundamentalisté mají Željku Markić a levičáci jsou tak svobodní, že si myslí, že ženy vůbec nepotřebují.“

Rada Borić komentuje: „Musím říci, že dnes je nemyslitelné vůbec organizovat [višednevni] setkání o důležitých tématech, aniž by se ho účastnila jediná žena. A přesto se to stalo.

Rád bych věřil, že šlo o nedopatření ze strany organizátorů, ale z „obranných postojů“ jednoho z nich lze vyčíst nejen hněv „jak si dovolujeme zpochybňovat program a účastníky“, ale i zcela misogynní postoje, které nečekal.

Nyní je ale jisté, že někteří z účastníků o této ‚fotbalové sestavě‘ nevěděli a vím, že někteří z účastníků také odstoupili.“