Zátoka Bistrina byla rozdělena na dvanáct částí, které byly vylosovány, aby se vědělo, která část pro pěstování ústřic patří ke které rodině

V předvečer svátku svatého Josefa, na který už napjatě čekají příznivci ústřic z celého regionu, zveřejnil fb blog Zamaslina zajímavý skeč z historie o tom, kde se všechny stonské ústřice prodávaly a konzumovaly. Redaktoři blogu přitom prozkoumali média a jejich text přepisujeme celý:

– V okolí Stonu se skutečný lov ústřic provádí v zátoce zvané Bistrina, která se nachází na východní straně kanálu Mali Ston, nedaleko od samotného místa. Naproti této zátoce, tedy na západní straně kanálu, je vesnice Hodilje, kde žijí ústřice a ústřice. Obec Ston si v této zátoce pronajímá ústřice. Několik rodin se obvykle spojí, aby převzaly tuto nájemní smlouvu – píše se v zajímavém příběhu z facebookové stránky Zamasliny.

– Lov ústřic v této zátoce se provádí umístěním dubových větví do moře, na kterých rostou velmi malé ústřice. Vyrostou tam a po 2 až 3 letech se větve vytrhnou z mořského dna a odstraní se z nich již vyrostlé ústřice. Tímto způsobem se tyto skořápky loví v okolí Stonu. Podle smlouvy jsou rybáři povinni každý rok dát do moře 700 dubových větví, ale dají více, protože čím více větví, tím více ústřic najdou. Byla jim uložena povinnost položit tolik větví, aby lov ústřic v té zátoce nebyl omezen a zničen. Existuje obava, že by k tomu mohlo dojít, pokud by bylo pohozeno jen několik větví, a tím by byl druh vyhuben. Ústřice lze nalézt také mimo tuto zátoku, připojené ke skalám, ale v malém počtu.

– Větve jsou zásobovány ze sousední turecké oblasti, kde se řežou začátkem března. Nejprve z nich zbaví všech listů a poté je ponoří na 10 až 20 dní do moře u pobřeží, aby je nasákly a ztěžkly, aby co nejsnáze spadly na dno. K větvím, které neklesnou, přivážou kámen, aby je stáhly ke dnu. Větve jsou dlouhé 8-10 nebo více stop. Někdy berou větve tak velké, že je člověk stěží unese. Nejlepší větve jsou z dubu, kterému se v ilyrštině říká dub. Pro úspěch lovu je velmi důležitý tvar větve. Upřednostňují se silné a silné větve, které neklesají příliš hluboko do bahna, protože ústřice se na ně mnohem snadněji chytají. Kvůli rozdílnosti tvaru se někdy stává, že jedna větev dá velký koš asi 1000 ústřic, zatímco někdy ani deset dalších větví tolik nedá. Nejkrásnější ústřice jsou na nejvyšší části větve a nejslabší jsou ty dole. Rybáři říkají, že ti, kteří se dotknou dna, pomalu rostou nebo umírají.

– Dno zátoky Bistrina je bahnité, ale trochu tvrdé, hloubka v zátoce je většinou 5 až 8 sáhů. Podle typu dna se hází větve, kde se dají chytit ústřice. Na lepší či slabší úrodu ústřic mají vliv i přírodní podmínky, protože na ně mají vliv i ryby a produkty, které půda produkuje. Jsou roky, kdy se ústřice snadno zachytí na větvích a v jiných letech se jich uloví jen malé množství. Větve jsou položeny pouze ve zmíněné zátoce Bistrina, protože tam nejsou žádné vodní proudy nebo nejsou silné, takže větve většinou zůstávají na stejném místě, kam byly vrženy, nebo je proud jen trochu pohne. Rybáři říkají, že mimo tuto zátoku by proudy odtahovaly větve; asi by však nebylo těžké toho dosáhnout a vytvořit chovy ústřic i na jiných místech.

– Na některých místech daleko od toho kanálu rolníci házejí větve po druhém. Při zvedání větví z moře používají rybáři kotvy se čtyřmi rameny přivázanými k laně. Protože rybáři vědí, kam větve umístili, snadno je najdou. Pokud jsou některé větve trochu daleko, hledají je kotvou, a pokud je moře klidné, lze je někdy na dně moře odhalit okem. Když je moře neklidné, nalijí na něj trochu oleje a ono se zklidní, projasní a zprůhlední, takže snáze uvidíte na dno.

– Když je vichřice, moře v zátoce Bistrina se vyčistí, takže dno je vidět i v hloubce 4 až 5 sáhů. Ale když fouká jižní nebo maishtral, voda se zakalí, takže v hloubce 2 sáhů sotva vidíte. Každá rodina, která si pronajala ústřice, loví na určitém místě pro sebe. Proto je zátoka Bistrina rozdělena na dvanáct částí, které se kreslí na „brusket“, tedy losem, aby se vědělo, která část patří do které rodiny. Před pár lety se losování účastnilo pět rodin, ale protože některá místa nebyla nejlepší, spojila se dvakrát, tři místa dohromady, takže tři rodiny získají po dvou místech a dvě rodiny po třech. Každá rodina umisťuje větve na místa, která k ní patří, a při jejich pokládání dejte pozor, aby nebyly příliš blízko hranice jiného místa, aby nedocházelo ke sporům. Protože pokud by byly větve úplně blízko u sebe, proudy by je mohly promíchat, takže by si některé mohly vzít větev, která patří jiným – píše se na FB stránce blogu Zamaslina s uvedením zdroje: Riccardo D’Erco – Sulla coltura delle pštros e sulle asterie o stelle di mare. Terst v roce 1862; O rybolovu ve východním Jadranu: historicko-právní, rybářsko-politická a ekonomická struktura, Riccardo D’Erco (překlad Branko Sambrailo), Jadranský institut Jugoslávské akademie věd a umění, 1973, s. 69 – 71, přičemž foto je z kolekce LEKO, DAD.